27 milionů tweetů denně. Taky štěbetáte?

Podle údajů americké společnosti Pingdom američtí uživatelé Twitteru za jeden den vyprodukují v průměru 27.3 milionu tweetů. Hodinu co hodinu se na Twitteru objeví 1.1 milionu tweetů. Pokud nestíháte, tak to je přes 18 tisíc tweetů za minutu. Nebo taky přes 300 tweetů každou sekundu. A přes 10 miliard tweetů ročně (tweet s číslem 5.000.000.000 oslavil Twitter nedávno).

Rekordy? Jistě. Ale budete se muset na Twitteru ještě víc snažit - dohonit e-mail bude složitější. Tam proteče 100 miliard mailů během jediného měsíce.

Jen, teď se trochu červenám. Moc k tomuhle číslu sám nepřispívám. Nějak si na to štěbetání nemůžu vzniknout. Jsem přeci jen stará hackerská škola.

Deset věcí, které mobily učiní zbytečnými

Ten things mobiles have made, or will make, obsolete vykouklo ze čtečky a zaujalo mě. Něco podobného jsem si říkal mockrát. Mobilní telefon u mě už nahradil dávno hodinky i budíka. A pokud u vás nenahradil hodinky, tím budíkem si jsem skoro jist. A máte-li mobil, tak zcela určitě vytlačil z vašeho života telefonní budky. Všimli jste si vůbec, jak méně a méně jich je? A o tom, že mobily vytlačují pevné linky, o tom pochyb není. A Telefónica o tom může dlouze vyprávět.

Pravdou bude i to, že mobily vytlačují MP3 přehrávače, kdo by nosil dvě zařízení, když slušně vybavený mobil zvládne totéž. Tady sice můj mobil neboduje, ale to bude tím, že žádný MP3 přehrávač nenosím. Kde ale už dávno zabodoval, je náhrada digitálního foťáku - mobilní fotka tak nějak prostě "stačí". Souhlasím i s tím, že mobil nahradil papír - nepotřebujeme mapy (máme ty od Google), psaní poznámek (napíšeme nebo vyfotíme si to) a nakonec ani vizitky (prostě si uložíme nový kontakt).

Doposud všechno sedí, až poslední věci jsou horší. Netbooky u mě mobil nenahradí, něco tak malého jako netbook nemůžu považovat za použitelný počítač. Handheld herní konzoli? Možná, iPhone má v tomto ohledu velké ambice, ale nesázel bych na to. A že by mobilní telefon nahradil myšlení? S tím souhlasit nemůžu. Myslím rád.

Na záchodě je posílání SMS v pořádku, říká Intel

Co je ale neslušné, to je posílání SMS, nebo snad dokonce surfování po webu, u večeře. Pravda, podobné postoje mají Američané, takže je těžké odhadnout, jak se k podobným věcem budou stavět Evropané. Každopádně jde o seriózně míněný průzkum, který zadala samotná firma Intel známým výzkumníkům Harris Interactive. A ti zjistili již zmíněné. A taky například to, že 80% amíků věří, že existují "nepsaná pravidla etikety".

A taky, že pokud máte společnost, neměli byste posílat SMS ani telefonovat (69%). Ještě více (87%) je přesvědčeno, že mobil rozhodně nepatří do kostelů. Prakticky opačně je to s používáním mobilů ve frontách na letištích, 64% proti tomu nic nemá.

Každopádně, bylo potřeba průzkumu, abychom zjistili, že 75% tázaných nemá nic proti tomu, aby se mobily, laptopy i netbooky používaly na toaletě.

Nic nového. Záchod je jedno z míst, kde používám mobil nejčastěji. Ale ne na posílání SMS. To je asi ten rozdíl mezi Evropou a Amerikou.

Za 100 USD hacknu libovolný Facebook účet. Možná.

Prazvláštní službu objevila bezpečnostní a antivirová společnost Panda Labs. Za 100 USD nabízí možnost hacknout libovolný účet na sociální síti Facebook. Lákavé, kdo by se nechtěl dostat na kobylku některým známým osobnostem, které na Facebooku mají účet. Eventuelně odhalit tajné ctitele vlastní manželky či manžela (nebo zjistit jaké tajné záliby má šéf).

Ve skutečnosti ale pouze ulehčíte svému účtu o 100 USD a na Facebook účet se nedostanete. Panda Labs poukazuje na to, že takhle legrace nejspíš byla založena někým z Moskvy a jejím skutečným účelem je opravdu jen a pouze vytáhnout z důvěřivců sto dolarů. A těží z toho, že ti co chtěli hacknout něčí účet si určitě nepůjdou stěžovat na policii, že je někdo připravil o sto dolarů.

Zemřel John Jay Daly. Vynálezce opt-out konceptu

Psal se rok 1970 a americký Kongres zvažoval zavedení legislativy, která by zavedla nutný požadavek souhlasu u domácností, kterým někdo chce zasílat nějaká reklamní sdělení. John Daly, tehdejší předseda US Direct Marketing Association, vymyslel kontroverzní plán, který spotřebitelům umožňoval poslat korespondenční lístek na centrální adresu a dostat se tak na seznam, na který se nemá nic posílat.

Litý boj, který se okolo tohoto návrhu strhl předpovídal, že podobné omezení bude znamenat konec pro direct-mail aktivity a zánik tohoto průmyslu. Skutečnost ale byla jiná, řada lidí měla o zasílání informací zájem a pozdější kampaně se tak mohly lépe zaměřit na skutečné zájemce o produkty.

Později se tento koncept stal základem i pro seznam telefonní čísel (do-not-call list), které si nepřejí být „obtěžovány“ voláními a své uplatnění nalezl i v elektronické poště.

John Jay Daly zemřel 27. srpna ve věku 80 let na srdeční chorobu. Na tenhle direct-mailing opt-out uplatnit nejde.

Mají mít osmimegový internet, mají dvoumegový. A regulátor se zlobí

Devět největších poskytovatelů internetového připojení v Anglii má zvyky hodné předminulého století. Každý pátý zákazník má pouze dvou megabitové „vysokorychlostní“ připojení ačkoliv má „osmimegabitovou“ přípojku.

Nic nového pod sluncem, česká Telefónica O2 to dělá stejně. Nedávno zavedené osmimegabitové přípojky nabízejí poloviční rychlost. A protože jsme v Čechách, nedovoláte se ničeho. To v té Anglii aspoň tamní regulační orgán něco takového sleduje a vyhodnocuje. Ten náš regulátor má asi jiné starosti.

Svět se mění, po digital natives přicházejí digitální nomádi

Potkávám je, občas, v restauracích, kavárnách, rychlých občerstveních, nákupních střediscích. Sedí s notebookem či jiným zařízením tam, kde mohou využívat dostupné WiFi. A pracují. Nepotřebují kancelář, nemusí pracovat doma. Pracují tam kde zrovna jsou, kdykoliv se jim chce. Ti odvážnější najdou WiFi někde poblíž vody a užívají si volnosti. Říká se jim digitální nomádi. A do svého slovníku si tak můžete přidat další skupinu lidí, k té minulé, digitální domorodcům.

Až je potkáte, zkuste se poučit. Umějí to s Facebookem, Twitterem, Skype, elektronickou poštou a Web 2.0 vychytávkami. Můžete se od nich naučit něco užitečného pro váš usedlý kancelářský život. Nebo to vše hodit za hlavu. A stát se digitálním nomádem.

Kritizovat zákazníky na Facebooku či nekritizovat, toť otázka

Sociální sítě mohou být dvojsečnou zbraní. Zejména pokud zaměstnanec britského Primarku napíše na Facebooku, že zákazníci by potřebovali „ztratit trochu těch za****ých kil“ („lose some f******* weight“ v originále). A nebyl jediný, více zaměstnanců této společnosti na Facebooku komentovalo zákazníky nevybíravými slovy. Až tak nevybíravými, že Primark začal vyšetřovat. Stejně tak jako na počátku tohoto roku Tesco, Virgin Atlantic či Waitrose.

Primark, o kterém byla právě řeč, není na Facebooku začátečníkem – Primark Appreciation Society má přes 100 tisíc členů. Nejde o „firemní“ skupinu, takže pokud se chcete podívat jak funguje „fanouškovská“ komunikace, tak máte docela dobrou šanci se poučit. Včetně mixu „love and hate“, který najdete všude.

Co Primark z interního vyšetřování vyvodil známo není. Co ale určitě známo je, že Facebook je sice osobní, ale to ještě nemusí znamenat, že své pracovní frustrace je nutné ventilovat právě tam.

Co dělají vaši zaměstnanci? Nemají také náhodou Facebook?

Apple změnilo názor na porno, ale nakonec je všechno jinak

Středa 24.června přinesla revoluci do světa aplikací pro iPhone. A nakonec i do světa, tak jak ho donedávna definovalo Apple. Světa kde neexistují sprostá slova. A už vůbec ne hanbaté obrázky. „Hottest Girls“ aplikace, omezená na 17+, přinesla do každičkého iPhone to, po čem muži touží. Hanbaté obrázky.

Nic ale nakonec není tak jednoduché, o chvíli později se „Hottest Girls“ z AppStore ztratila a blogosférou zavládla panika. Cenzuruje opět Apple? Neví pořádně co povolilo? Hanbaté obrázky jsou prostě hanbaté obrázky. A z AppStore je nakonec stáhli sami autoři, jejich servery nezvládaly požadavky všech chtivých uživatelů.

Nakonec je ale všechno jinak, „Hottest Girls“ na AppStore už definitivně nenajdete. Za koncem prvních hambatých obrázků pro iPhone je nakonec Apple. A jak v tiskovém prohlášení říká, „Apple nebude šířit aplikace, které obsahují nevhodný obsah. Autor této aplikace dodal nevhodný obsah přímo ze serveru poté, co byla aplikace schválena a šířena.“

Tečka, revoluce se nekoná. iPhone zůstane slušně vychovaný. A pokud chcete vědět jak „Hottest Girls“ vypadaly, zkuste And then there was porn. Mají tam screenshot.

Příběh z Twitteru - není #MOUSAVI jako #MOUSAVI

Využívat nová sociální média pro marketingové účely se může, dokonce možná i musí. Stejně je to s elektronickou poštou, reklamou na webu a řadou dalších metod marketingu. Společného mají občas i to, že „všeho moc“ prostě „bývá příliš“.

„HabitatUK: #MOUSAVI Join the database for free to win a L1,000 gift card.“ - takto vypadala jedna z mnoha zpráv na www.twitter.com. Umístil jí tam anglický prodejce nábytku Habitat. A přes #MOUSAVI se snažil přiživit na „trending topics“. Ty můžete sledovat takřka v reálném čase nejenom na svém twitter účtu, ale také například na search.twitter.com. A tím největším "trendem" současnosti je/bylo dění v Iránu (proto #MOUSAVI).

Habitat se s pomocí zneužívání trendů podařilo zmást nemálo lidí a skutečně se do jejich databáze zapsalo nemálo z nich. Aktivita ale nakonec vyvolala nejenom vlnu nevole, ale také si vysloužila pozornost BBC a AP. Habitat nakonec vydal omluvné prohlášení, ve kterém (skoro očekávatelně) tvrdí, že „oni“ to neudělali, že „to“ udělal někdo jiný. V českém prostředí podobné výmluvy známe, za všechno přece může stážistka.

Poučení? Sociální sítě nepromíjí levárny ...